kladenskypesani.wgz.cz

Baron a Lord

Historie a standart australske kelpie

HISTORIE:
Kelpie označuje ve Skotsku zlomyslného vodního ducha, který se vyskytuje u brodů v koňské podobě. Australský kelpie není zlomyslný ani extremně vodomilný. Snad jen ten kůň je mu blízký díky svým pracovním povinnostem. Název plemene však přesně určuje místo, odkud přišli do Austrálie jeho předci. Australský kelpie je dnes vzhledově mnohem bližší původní skotské pracovní kolii, než dnešní nadýchaní jedinci, teré pod tímto názvem známe z výstavních kruhů. Základem chovu byli skotští ovčáčtí psi zvaní KALLADE nebo WORKING COLLIE v barvě černé a "black and tan", které do Austrálie dovezl pan Georg Robertson (někdy prameny uvádějí jméno Rutherford). Okolo roku 1843 založil farmu ve stanici Warrouk v Západní Virginii a začal se věnovat chovu ovcí, dobytka a samozřejmě i pracovních psů. Začátkem sedmdesátých let minulého století pracoval nedaleko Robertsonova statku muž jménem Jack Gleeson, který velice obdivoval psy pracující u stád. Obzvláště se mu líbila jedna fenka, která byla přímým potomkem ze Skotska dovezených psů. Farmář ji daroval svému synovci, ale Gleeson se nevzdal a získal fenu výměnou za koně. Pojmenoval ji KELPIE a spolu s ní se vydal na sever, kde získal práci jako předák. Cestou se zastavil u svého přítele Marka Tullyho, který mu daroval černou kolii - psa jménem MOSS. První štěňata po rodičích KELPIE a MOSS se narodila okolo roku 1873 a záhy se uskutečnil další vrh. Přibližně ve stejné době byly do Austrálie dovezeny dvě černé kolie s pálením JENNY a BRUTUS pana Gilberta S. Eliota. JENNY a BRUTUS se během cesty spářili a po příjezdu se jim narodila štěňata. Jedním z nich byl pes CÄSAR, který se v roce 1875 stal otcem třetího vrhu fenky KELPIE. Z tohoto spojení se narodila KELPIE II., jejímž majitelem se stal C.T. W. King, a proto se občas nazývá "King´s Kelpie". KELPIE II. byla, stejně jako její matka, vynikajícím pracovním psem a své kvality potvrdila na I. Australské soutěži ovčáckých psů, kde zvítězila. KELPIE II. byla nakryta psem MOSS a jejich potomstvu se začalo říkat "Kelpie´s pups", což se později zkrátilo na KELPIE. Postupně došlo k přimíchání krve ovčáckých psů z různých oblastí (vesměs zvířat tmavě zbarvených s pálením). Jedinci z oblasti Sydney pálení často postrádali a předpokládá se, že právě tito psi se stali předky dnešní show větve. Jednotný název KELPIE však přes některé rozdíly zůstal. Často tradované přikřížení dinga není ničím podložené a vzhledem ke vztahu farmářů k těmto tvorům lze úmyslné užité dinga v chovu téměř vyloučit.


ZEMĚ PŮVODU:

Austrálie.

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 11.09.1989

POUŽITÍ:

Ovčácký pes.

ZAŘAZENÍ PODLE FCI:

Skupina 1 ovčáčtí a pastevečtí psi.
Sekce 1 ovčáci.
Se zkouškou z výkonu.

CELKOVÝ VZHLED:

Celkový vzhled odpovídá mrštnému, aktivnímu psovi vysokých kvalit, spojujícímu výbornou svalovou kondici s velkou pružností končetin a schopností neúnavně pracovat. Nesmí jevit žádné známky přílišné hubenosti.

POVAHA / TEMPERAMENT:

Kelpie je velmi pozorný, horlivý a vysoce inteligentní, s jemnou a učenlivou povanou a téměř nevyčerpatelnou energií, s velkou věrností a oddaností svěřeným úkolům. Má přirozený instinkt a přístup k práci s ovcemi, jak ve volné krajině, tak v ohradě. Jakákoliv vada ve stavbě těla nebo v povaze, která neodpovídá pracovnímu psovi, musí být považována za neodpovídající typu.

HLAVA:

V dobrém poměru k velikosti psa. Celkový tvar a obrysy vytvářejí dosti liščí výraz, který je změkčen mandlovýma očima.

MOZKOVNA:

Lebka: lehce zaoblená a mezi ušima široká. Čelo probíhá v rovném profilu až ke stopu.
Stop: vyjádřený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: barva odpovídá barvě srsti.

Tlama: jasně modelovaná a vyznačená, upřednostňována je tlama lehce kratší než mozkovna.

Pysky: pevné a suché, bez známek volnosti.

Zuby: zuby mají být zdravé, silné a rovnoměrně rozmístěné, spodní řezáky jsou za horními, bez ztráty kontaktu, tj. nůžkový skus.

Líce: nejsou hrubé ani vystupující, ale zaoblené k tlamě.

Oči: oči jsou mandlového tvaru, střední velikosti, s jasně vyznačenými koutky, s inteligentním a horlivým výrazem.Barva očí je hnědá, harmonizující s barvou srsti. U modrých psů je přijatelná i světlejší barva oka.

Uši: uši jsou vztyčené a stoupají k jemné špičce, jejich kůže je jemná, ale v bázi silná. Uši jsou nasazené na lebce široce a směřují dopředu, jsou lehce zaoblené na vnějším okraji a střední velikosti. Vnitřek ucha je dobře osrstěn.

KRK:

Krk je střední délky, silný, lehce klenutý, postupně přechází v plece. Bez volné kůže, s dostatečným osrstěním tvořícím límec.

TRUP:

Délka psa od předhrudí k hrbolkům kosti sedací je větší než kohoutková výška v poměru 10 : 9.

Hřbetní linie: pevná, rovná.
Bedra: silná a dobře osvalená.
Záď: poměrně dlouhá a spáditá.
Hrudník: spíše hluboký než široký.
Hrudní koš: dobře klenutý.
Slabiny: dobré hloubky.

OCAS:

V klidu je ocas svěšený v lehkém oblouku. V pohybu nebo v afektu může být zvednutý, ale nikdy nesmí být nesený nad vertikální linií procházející kořenem ocasu. Je osrstěn huňatou srstí. Je nasazen v prodloužení spadající zádě a dosahuje zhruba k hleznu.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: hrudní končetiny jsou svalnaté se silnou, dobře modelovanou kostrou, rovné a paralelní při pohledu zpředu.

Plece: suché, osvalené, šikmo uložené, s ramenními lopatkami uloženými blízko ke kohoutku.

Nadloktí: v pravém úhlu k ramenní lopatce.

Lokty: nevytočené ven ani nevtočené dovnitř.

Nadprstí: při pohledu ze strany má být nadprstí lehce šikmé, což zajišťuje pružnost pohybu a schopnost rychlého manévrování.

PÁNEVNÍ KONČETINY
: mají vykazovat šířku a sílu. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny, od hlezen k tlapkám, rovné a paralelní, s postojem ani úzkým ani širokým.

Koleno: dobře zaúhlené.

Hlezno: dostatečně nízko uložené.

Tlapky: kulaté, silné, s hlubokými polštářky, kompaktní, dobře klenuté prsty a silné krátké drápky.

POHYB:

K dosažení téměř neomezené vytrvalosti vyžadované od pracovního ovčáka v rozlehlých otevřených prostorách musí kelpie mít dokonale zdravou tělesnou stavbu i pohyb. Jakýkoliv sklon ke kravskému postoji, ven vyklenutým hleznům, topornosti, volným plecím nebo omezenému, vázanému, nekoordinovanému pohybu je závažnou vadou. Pohyb je volný a neúnavný a pes musí mít schopnost dobře manévrovat i ve vysoké rychlosti. V klusu mají tlapky tendenci se se zvyšující se rychlostí vzájemně přibližovat, ale v klidu pes stojí dostatečně široce.

OSRSTĚNÍ:

SRST: srst je dvojitá, s krátkou hustou podsadou. Krycí srst je uzavřená, každý pesík je rovný, tvrdý a ploše přiléhající, takže srst je voděodolná. Pod trupem až dozadu ke končetinám je srst delší a u stehen tvoří malé praporce. Na hlavě (včetně vnitřku ucha), na hrudních končetinách a tlapkách je srst krátká. Na krku je delší a hustší, tvoří límec. Ocas je huňatě osrstěný. Příliš dlouhá i příliš krátká srst je vadou. V průměru má být srst na trupu 2 až 3 cm dlouhá (cca ¾ až 1 ¼ palce).

BARVA
: černá, černá s pálením, červená, červená s pálením, plavá, čokoládová a kouřově modrá.

VÝŠKA:

Výška v kohoutku:

psi: od 46 do 51 cm.
feny: od 43 do 48 cm.